Někdy člověk cestuje Namibií za zvěří a krajinou – a přitom narazí i na zajímavé lidi. Jedním z takových setkání bylo to s Wolfgangem Zwicknaglem, lovcem a zkušeným fotografem přírody v jedné osobě.

Jeho snímky krásně zachycují pestrost africké divočiny. Zebry, antilopy, žirafy, nosorožec i zdánlivě obyčejný okamžik u napajedla – vždy je potřeba být na správném místě, umět se dívat a počkat si na správnou chvíli.

Namibie totiž není jen zemí pro lovce. Nabízí skvělé podmínky také fotografům, milovníkům přírody a nelovícímu doprovodu. Pokud si chcete z Afriky přivézt vlastní podobné záběry, rádi vám připravíme fotografické safari nebo cestovní program na míru.

Ve Franc Hunting Safaris nejsme jen organizátory lovů. Namibii dobře známe a rádi jí provedeme také ty, kteří místo pušky vezmou do ruky fotoaparát.

Fotografie: Wolfgang Zwicknagl

Afrika nemusí být jen výpravou pro dospělé lovce. Tahle cesta po Namibii ukázala, že na své si tu přijdou také mladší členové rodiny.

Jeden den pozorujete zebry, žirafy a antilopy na rozpálených pláních Etoshy. Další den navštívíte záchrannou stanici gepardů, kde se s těmito nádhernými kočkami seznámíte opravdu zblízka.

Čas zbývá také na první zkušenosti se střelbou pod dohledem profesionálů – a pro dorost třeba i na první lovecký úspěch.

Pak stačí zamířit na západ a krajina se úplně promění. Horký a prašný vnitrozemský vzduch vystřídá pobřežní mlha, studený vítr a ledové vlny Atlantiku. Vyráží se na otevřené moře pozorovat velryby a delfíny, a místo pušky přichází na řadu rybářský prut. Někdy se na jeho konci objeví i pořádný úlovek.

Právě v tom je Namibie výjimečná. Během jediné cesty dokáže spojit lov, pozorování divokých zvířat, národní parky, návštěvu záchranné stanice, plavbu po Atlantiku i společně strávený čas.

S Franc Hunting Safaris připravíme program tak, aby si z Afriky odvezli vlastní zážitky dospělí i mladší členové rodiny. A máme radost, že lovecká tradice pokračuje také mezi mladými – protože právě oni ji jednou ponesou dál.

Francie oznámila záměr zakázat dovoz loveckých trofejí druhů zařazených do příloh A a B evropské legislativy CITES. Přidává se tak k evropskému trendu, který chce prostřednictvím omezení dovozu trofejí přispět k ochraně ohrožených druhů.

Na první pohled jde o jednoduchou rovnici: méně lovu znamená více zvířat a lepší ochranu přírody.

Jenže funguje ochrana přírody v Africe skutečně tak jednoduše?

Nová rozsáhlá vědecká studie publikovaná v časopise Conservation Letters ukazuje, že realita je podstatně složitější. A především upozorňuje, že plošný zákaz dovozu loveckých trofejí nemusí přírodě automaticky pomoci. V některých podmínkách může odstranit právě ekonomickou motivaci, díky níž zůstává půda zachována jako prostor pro divokou zvěř.

89 studií, 13 afrických zemí

Mezinárodní tým vědců vedený Dr. Hayley Clementsovou ze Stellenbosch University analyzoval výsledky 89 odborných studií ze 13 zemí subsaharské Afriky.

Jde o dosud nejrozsáhlejší souhrn vědeckých poznatků zaměřený na dopady trofejního lovu nejen na lovené druhy, ale také na jejich životní prostředí a na obyvatele, kteří s divokou zvěří žijí.

Výzkumníci hodnotili mimo jiné:

• vývoj populací volně žijících zvířat,

• věkovou a pohlavní strukturu populací,

• rozsah území zachovaných pro přírodu,

• příjmy místních obyvatel,

• zaměstnanost,

• potravinovou bezpečnost.

Výsledek není černobílý. Ani samotní autoři studie netvrdí, že každý trofejní lov automaticky prospívá ochraně přírody.

Čísla ale přinášejí do často velmi emotivní debaty zajímavý pohled.

65 % výsledků bylo pozitivních

Celkem 65 % hodnocených výsledků bylo pozitivních z hlediska ochrany přírody nebo života místních obyvatel.

Negativních bylo 26 % a dalších 9 % výsledků bylo nejednoznačných.

Ještě výraznější rozdíl se objevil tam, kde měli místní lidé nebo soukromí vlastníci půdy skutečná práva k využívání zvěře a zároveň získávali příjmy z jejího managementu.

V takových systémech přesahoval podíl pozitivních výsledků 80 %.

Právě tento model funguje například v Namibii a Jihoafrické republice, kde má zvěř pro vlastníky půdy a místní komunity konkrétní ekonomickou hodnotu.

Tam, kde většinu kontroly nad zvěří a příjmy ponechává stát a místní obyvatelé z využívání přírodních zdrojů profitují jen omezeně, byly výsledky podstatně méně jednoznačné.

Nejsilnější výsledek? Zachování životního prostoru

Možná nejzajímavější část studie se netýká počtu ulovených zvířat, ale půdy.

V 92 % hodnocených případů byl trofejní lov spojen s větší rozlohou území zachovaného pro ochranu přírody.

A právě životní prostor je jedním ze základních předpokladů dlouhodobého přežití afrických druhů.

Pokud má divoká zvěř pro majitele nebo místní komunitu ekonomickou hodnotu, vzniká důvod ponechat rozsáhlé plochy jako přirozené nebo polopřirozené prostředí.

Pokud tuto hodnotu ztratí, nabízí se jiné využití půdy – zemědělství, intenzivní chov hospodářských zvířat, oplocování, infrastruktura nebo jiná hospodářská činnost.

A jakmile přírodní prostředí zmizí, nepomůže zvířatům ani absolutní zákaz lovu.

Přínos pro lidi není vedlejší otázkou

Ochranu africké přírody nelze oddělit od lidí, kteří v ní žijí.

Velké šelmy mohou zabíjet hospodářská zvířata. Sloni ničí úrodu a mohou představovat přímé nebezpečí lidem. Rozsáhlá území ponechaná divoké zvěři zároveň nemohou být plně využívána k zemědělské produkci.

Studie zjistila, že tam, kde byly tyto dopady sledovány, měl trofejní lov nejméně v 85 % případů pozitivní vliv na příjmy, zaměstnanost nebo potravinovou bezpečnost vlastníků půdy a místních komunit.

To neznamená, že každý systém rozděluje peníze správně.

Právě naopak. Studie ukazuje, že výsledky jsou výrazně horší tam, kde místní lidé nemají skutečný podíl na rozhodování nebo na příjmech.

Zásadní otázkou proto není jen existence lovu, ale především kdo z něj profituje a kdo nese náklady života s divokou zvěří.

Co samotné lovené populace?

Právě tady jsou výsledky studie nejméně pozitivní.

Populace lovených druhů byly častěji stabilní nebo rostoucí než klesající.

Současně však vědci zaznamenali méně příznivé výsledky u některých dalších ukazatelů, například věkové nebo pohlavní struktury populací. Dopady na přirozený pohyb zvířat v krajině byly rovněž rozdílné.

To je důležitá část výsledků.

Udržitelný lov nemůže znamenat pouze stanovení počtu zvířat, která mohou být ulovena. Záleží také na tom, jaká zvířata jsou lovena, v jakém věku, v jakém poměru pohlaví a jak se kvóty přizpůsobují vývoji konkrétní populace.

Právě proto má smysl vědecky založený a adaptivní management.

Plošný zákaz je jednoduché řešení. Ale je také správné?

Autoři studie upozorňují, že plošné zákazy dovozu loveckých trofejí mohou být příliš hrubým nástrojem.

Pokud určitý lovecký systém nefunguje, je namístě jej změnit nebo omezit.

Pokud ale jiný systém prokazatelně financuje ochranu přírody, udržuje rozsáhlá území jako habitat divoké zvěře a poskytuje příjmy lidem, kteří s ní musí každodenně žít, může mít zákaz dovozu úplně jiné následky.

Vědci proto namísto plošných zákazů navrhují posuzovat kvalitu jednotlivých systémů.

Dovážející země by podle nich mohly požadovat například důkaz, že:

• lov skutečně přispívá k ochraně přírody,

• místní komunity nebo vlastníci půdy získávají odpovídající část příjmů,

• kvóty vycházejí z vědeckých poznatků,

• systém je průběžně monitorován,

• kvóty a management lze podle výsledků upravovat.

Takový přístup by oddělil dobře fungující projekty od těch špatných.

Plošný zákaz tento rozdíl pochopitelně nezohledňuje.

Evropa rozhoduje, následky ale nese Afrika

Debata o dovozu loveckých trofejí probíhá především v Evropě.

Dopady těchto rozhodnutí ale nastávají tisíce kilometrů daleko.

Evropský občan může na dovoz trofeje pohlížet především jako na etickou otázku. Pro vlastníka půdy v Namibii nebo člena venkovské komunity může být stejná problematika otázkou toho, zda bude mít ekonomický důvod na své půdě tolerovat levharta, geparda, slona nebo jiný druh.

Právě proto není dobré stavět diskusi pouze na emocích.

Ochrana přírody se musí hodnotit podle výsledku.

Kolik přírodního prostředí zůstalo zachováno? Jak se vyvíjejí populace? Jak jsou nastaveny kvóty? Kam směřují peníze? Mají místní lidé důvod zvěř chránit? A co se s územím stane, pokud tento ekonomický model odstraníme?

Teprve potom lze hodnotit, zda konkrétní opatření přírodě skutečně pomáhá.

Studie nedává jednoduchou odpověď – a právě to je její hodnota

Autoři sami upozorňují, že dostupné vědecké podklady nejsou ve všech zemích stejně kvalitní a že zjištěné vztahy nelze automaticky považovat za důkaz příčinné souvislosti.

Přesto studie přináší velmi důležitou zprávu.

Trofejní lov nelze jednoduše označit ani za univerzální nástroj ochrany přírody, ani za její automatické ohrožení.

Výsledek závisí především na tom, jak je systém nastaven a řízen.

A právě to by mělo být základem racionální debaty o budoucnosti lovu v Africe.

Nejde tedy jen o jednoduchou otázku:

Lovit, nebo nelovit?

Mnohem důležitější je otázka:

Za jakých podmínek může regulovaný lov pomáhat zachovat divokou zvěř, její životní prostor a současně vytvářet skutečný přínos pro lidi, kteří s ní žijí?

Pokud chceme skutečně chránit africkou přírodu, měli bychom hledat odpověď právě na ni – a rozhodovat podle výsledků, nikoli podle emocí.

Zdroje a další čtení

Původní studie: Outcomes of Trophy Hunting for People and Nature in Sub-Saharan Africa, Conservation Letters, 2026.

Shrnutí výsledků studie – Stellenbosch University:
https://www.su.ac.za/en/news/trophy-hunting-more-positive-negative-people-nature-sub-saharan-africa-study-finds

Článek Outdoor Life:
https://www.outdoorlife.com/conservation/trophy-hunting-benefits/

Když se řekne Namibie, většina lidí si představí vyprahlou krajinu, nekonečné pláně a poušť. Caprivi je ale úplně jiná Afrika.

Řeky, mokřady, vysoké rákosí a záplavové pláně vytvářejí krajinu, kde je voda všudypřítomná – a s ní přichází i zvěř, za kterou se sem vydávají lovci z celého světa.

Buvol, krokodýl a hroch.

Tři ikonické druhy africké zvěře a tři úplně odlišné lovecké zážitky.

Naši lovečtí přátelé se tentokrát vydali právě sem, do mokřadů Caprivi. Místo dlouhých přesunů vyprahlou buší přichází voda, vysoká tráva, rákosí a hledání zvěře v krajině, která dokáže každou chvíli překvapit.

A Caprivi tentokrát ukázalo našim lovcům to nejlepší, co nabízí. Výprava přinesla setkání s buvoly, krokodýly i hrochy a nakonec také úspěšný lov všech tří druhů.

Právě v tom je Caprivi výjimečné. Není to jen další lovecká destinace. Je to možnost poznat úplně jinou tvář Namibie – divokou, zelenou a spojenou s velkými africkými řekami.

A když stojíte po pás ve vodě několik tisíc kilometrů od domova a před vámi se z hladiny vynoří hroch, na chvíli vám dojde, že jste se vydali opravdu daleko za hranice obyčejné dovolené.

Franc Hunting Safaris – za Afrikou, na kterou se nezapomíná.

Jsou lovecké výpravy, na které se vzpomíná celý život. Lov slona v namibijském Caprivi Stripu mezi ně bezpochyby patří.

Caprivi je jiná Afrika. Hustá buš, spousta řek a mokřadů, stopy v měkké půdě a vědomí, že někde poblíž se pohybuje největší suchozemské zvíře planety. Tady neexistují zkratky. Jen zkušenosti, trpělivost a odhodlání.

Někdy je třeba hledat dlouhé dny, jindy se štěstí usměje dříve. V tomto případě přišel rozhodující okamžik brzy po příjezdu. Vyvrcholení celé výpravy a zážitek, který se člověku navždy zapíše do paměti.

Právě takové chvíle nás na naší práci baví nejvíc. Nejde jen o samotný lov. Je to cesta od prvního plánování přes společné dny v africké buši až po okamžik, kdy si člověk uvědomí, že zažil něco, co se podaří jen málokomu.

Lov slona v této oblasti má i svůj důležitý význam. Probíhá v rámci regulace početních stavů a maso putuje do místních komunit, kde představuje cenný zdroj potravy pro stovky lidí. Kly i kůže zůstávají podle namibijských pravidel majetkem státu.

Právě proto děláme to, co děláme. Protože některé zážitky nekončí návratem domů. Zůstávají s člověkem celý život.

Gratulujeme k úspěšnému lovu. Bylo nám ctí být součástí dalšího afrického příběhu, na který se nezapomíná.